Rytina vrhá diváka do scény extrémní brutality. Postavy, vykreslené Goya charakteristickým dramatickým nádechem, jsou zkroucené v pozicích, které mluví o bolesti a zoufalství. Scéna se odehrává pod mlhavým, neurčitým nebem, posilujícím pocit pusté krajiny – možná následků nějakého strašlivého konfliktu nebo katastrofy. Postavy se zdají být oběťmi, jejich těla jsou juxtapozována s drsnými texturami skalnaté země nebo kalných vod. Drsné tahy a tmavé tóny použité umělcem vytvářejí hmatatelnou atmosféru utrpení; je to scéna, která zachycuje surovost lidské zkušenosti. Jsem uchvácen emocionální tíhou; není to jen vizuální reprezentace, je to ozvěna úzkosti, která rezonuje v čase.