Toto umělecké dílo zachycuje éterickou esenci Rouenské katedrály, obalené v jemném ranním světle. Fasáda katedrály je zobrazena s pohádkovou kvalitou; barvy se spojují v jemném rozostření, vybízejíc diváka, aby se ponořil do tohoto klidného okamžiku. Odtínky zlata, jemné žluté a utluměné zelené dokonalým způsobem splývají, čímž vytvářejí zářivou atmosféru, která odráží časné ranní hodiny. Detaily gotické architektury, které jsou obvykle ostré a složité, jsou zde zjemněny, vyvolávající pocit klidu spíše než tvrdé reality.

Při hlubším zkoumání Monetovy techniky se zdá, že štětce tančí na plátně. Jsou volné a spontánní, zachycující prchavou kvalitu světla, když interaguje se solidní strukturou katedrály. Tento přístup je emblematem impresionistického hnutí, které zdůrazňuje prchavou povahu vnímání. Kompozice, i když je ukotvená katedrálou, vyzývá oko, aby putovalo celým obrazem a hledalo, jak světlo a barva proměňují známé formy na něco nadpřirozeného. Emoční dopad tohoto díla spočívá v jeho schopnosti vyvolat nostalgii a zamyšlení, vyzývající diváky, aby se zastavili a zamysleli nad krásou jak svatého prostoru, tak pomíjivého okamžiku.