Scéna se odvíjí s hrubou, nespoutanou krásou; průmyslová krajina zjemněná rukou umělce. Struktury – možná důlní operace – se tyčí na pozadí bledé, rozlehlé oblohy. Umělec použil techniku tahů štětcem, která působí záměrně i volně, téměř pointilisticky v aplikaci, vytvářející texturovaný povrch, který tančí se světlem. Barevná paleta, v níž dominují studené modré, zelené a teplé okry země a střech, dává pocit otevřeného prostoru, jasnosti, která naznačuje jasný den. Kompozice vede zrak, nejprve k plotu, poté přes krajinu a zve nás k prozkoumání detailů.

Je tu tichá energie, pocit práce a plynutí času. Je to místo průmyslu, ale také prostor, kde si příroda udržuje svou pozici. Celkový efekt je kontemplativní krása, kde se tvrdé linie lidského snažení setkávají s jemným objetím přírodního světa. Zdá se, jako by se dalo téměř slyšet šelest větru skrz trávu a vzdálené zvuky práce.