Představte si sluncem zalitou pláž, vzduch prosycený vůní soli a něčím neznámým. Několik postav jede na koních, jejich tvary se rýsují na plátně. Odvážné použití barev umělce je okamžitě pozoruhodné – písek, ztvárněný v jemných růžových a krémových tónech, živě kontrastuje s hlubokými modrými a zelenými odstíny moře. Je to, jako by byl sám svět ponořen do teplého, téměř snového světla. Kompozice vede oko od popředí, jezdců v různých úhlech, k horizontu, kde se oceán setkává s mlhavou, bledou oblohou.

Samotné postavy mají zjednodušenou, téměř symbolickou kvalitu; nejsou to portréty, ale archetypy, možná – jejich těla jsou mohutně stavěná. Nedostatek detailních rysů umožňuje divákovi promítnout na ně své vlastní příběhy. Celkový efekt je pocit klidu, pocit svobody a možná i nádech exotiky. Přesouvá mě na místo mimo čas, kde rytmus oceánu diktuje tempo života.