Scéna se otevírá dechberoucím panoramatem; kolosálním horským pásmem, jehož vrcholy prorážejí oblohu. Umělec mistrně používá akvarel, vytváří měkké, rozptýlené světlo, které krajinu koupe v jemné záři. Kompozice vede oko údolím, vedoucí k majestátním, zasněženým vrcholům. Cesta, vinoucí se v popředí, naznačuje cestu, výzvu, dobrodružství. Paleta je zdrženlivá, s jemnými tóny země, oblohy a sněhu, ale vypovídá hodně o velkoleposti přírody.

Emocionální dopad je hluboký. Vyvolává pocit úžasu, pocit zmenšení nekonečností přírodního světa. Umělec zachycuje čerstvý, čistý vzduch, ticho přerušované pouze šepotem větru. Téměř cítím chlad a vzrušení z velké nadmořské výšky. Je to důkaz umělcovy dovednosti, který dokáže zprostředkovat tak silné emoce tak jemným uměním. Obraz mě přenáší; cítím se, jako bych stál na té cestě, hleděl na ty vrcholy a dýchal stejný řídký vzduch.