Plátno dýchá teplými, zlatými odstíny zapadajícího slunce a vrhá jemnou, éterickou záři na krajinu. Tahy štětce, volné a texturované, tančí po scéně a zachycují prchavou krásu okamžiku. Nebe je symfonií barev; od nejjemnějších růžových a levandulových až po zářivé žluté, kde slunce zapadá pod obzor.

Řada stromů, siluetovaná proti světlu, ukotvuje kompozici, jejich tmavé tvary poskytují uzemňující prvek uprostřed vířících barev. Pole v popředí je tapisérií zelené a žluté, jemně odrážející světlo oblohy. Umělec mistrovsky využívá impresionistickou techniku, rozkládá barvy a nanáší je malými, oddělenými doteky, aby vytvořil pocit světla a atmosféry. Evokuje pocit míru a klidu, okamžik tiché kontemplace, když se den poddává noci. Jemná krása obrazu zůstává s vámi, připomínkou trvalé nádhery přírody.