Tento akvarel mě přenáší do jiné doby, do scény zalité teplou záři středomořského slunce. Umělec obratně zachycuje zvětralou velkolepost starověkého chrámu, jehož sloupy se zvedají k bledé obloze. Kompozice přitahuje zrak, nejprve ke složitým detailům chrámu, k kanelovaným sloupům a jemným texturám kamene, a poté k rozlehlé krajině, která se otevírá v dálce; působí poklidně, ale zároveň je prodchnuta pocitem historie a plynutí času.