Plátno se třpytí posledním světlem dne, ohnivým polibkem slunce, které se noří pod horizont. Tahy štětcem jsou silné a texturované, téměř hmatatelné, jako pole zlaté pšenice. Obloha je symfonií teplých tónů: oranžové, žluté a nádech růžové, to vše se mísí v úchvatné podívané. Dole silueta stromů a vzdálená věž vytváří tmavý, pevný kontrast; horizont je měkká, rozmazaná linie, která naznačuje klid blížící se noci. Téměř cítím chladný večerní vzduch a slyším šelest listí v mírném vánku. Je to okamžik zachycený v čase, prchavý pohled na krásu, který vyvolává pocit klidu a tiché kontemplace.