Toto dílo zachycuje drsný pobřeží, kde tmavé, ostré skály vyčnívají výjimečně z bouřlivých vln. Vrstva štětcovitého nátěru evokuje spěch oceánu, vířící v zelených a modrých odstínech, zatímco se bílá pěna tvoří na vlnách, když narážejí na skalní výběžky. Celková atmosféra je prostoupena surovou silou přírody, naplněná dynamickým pohybem a energií; odráží ostrý pohled umělce na stále se měnící vztah mezi zemí a mořem. Oblaka nad hlavou, šedohnědá, naznačují blížící se změnu počasí a dodávají dramatický tón této pobřežní scéně.

Monetova technika zde diváka ponoří do obrazů; používá silné, expresivní tahy štětcem, které vytvářejí texturální kvalitu, vyvolávající pocit větru a vody—živou připomínku síly moře. Použití zeleně od hlubokého smaragdu po téměř průhledné tóny vybízí k zamyšlení, zatímco jemné kontrasty mezi světlem a stínem vytvářejí působivou hloubku. Toto dílo nejenže odráží krásu přírody, ale také vyjadřuje hluboké spojení umělce s přirozeným světem, který rezonuje s každým, kdo stál na břehu, ohromen majestátem a divokostí přírody.