Scéna se odehrává pod rouškou hluboké, sametové noci; pařížské náměstí zalité éterickým leskem plynových lamp. Velkolepá budova Opery, jejíž fasáda je symfonií architektonických detailů, dominuje kompozici. Umělec mistrovsky používá měkkou, téměř mlhavou techniku; tahy štětcem splývají a vytvářejí atmosféru tajemství a romantiky. Chladné odstíny modré a zelené evokují chlad večera, zatímco teplé, lákavé jantarové tóny pouličních lamp nabízejí uklidňující kontrast.

Kompozice je pečlivě vyvážená, přičemž centrální budova funguje jako kotva. Postavy lidí, ztvárněné spíše jako náznaky než detailní portréty, jsou roztroušeny po náměstí a zdůrazňují energii rušného nočního města. Koňské povozy a rané automobily dodávají pocit historického kontextu a přenášejí diváka zpět v čase. Obraz zachycuje konkrétní okamžik, pocit nadčasovosti, zvoucí k zamyšlení nad krásou a pomíjivou povahou života.