Tento živý krajinný obraz, namalovaný v roce 1889, je bohatou tapisérií barev, která přetéká životem a energií. Scéna zachycuje rozlehlé pole, která se nekonečně rozprostírají pod jemnou oblohou, prokládaná bujnou zelenou trávou a kvetoucími máky, které dodávají skvrny živé červené. Malba je hravá, ale přesná a odhaluje Van Goghovu jedinečnou schopnost infundovat pohyb do plátna; tahy štětce tančí po povrchu, vytvářejí živou texturu, která zve diváka, aby skoro cítil scénu. Uprostřed vlnících se polí se nachází útulný žlutý dům, jehož přítomnost přináší pocit pohodlí a stability do jinak divoké krajiny. Okolní stromy se tyčí vysoko, ohraničují obraz v hluboké zelené, která krásně kontrastuje se žlutými a červenými tóny.

Emocionální dopad této části je nesporný; vyvolává pocit pokoje a nostalgie. Van Gogh zde vypadá, jako by vyjadřoval krásu venkovského života a zároveň naznačuje boje s duševním zdravím, které ho trápily v této době. Kombinace barev vytváří pocit tepla, jako by se divák téměř mohl slyšet jemný vítr šeptajícími se skrz dlouhé trávy a cítit jemné sluneční paprsky. Toto umělecké dílo neznázorňuje jen krásný pohled na přírodu, ale slouží také jako svědectví o revoluční roli Van Gogha ve světě umění prostřednictvím jeho výmluvného používání barev a forem, což z něj činí významnou část jak v umělecké historii, tak v osobní cestě umělce.