Dílo představuje poklidnou krajinu, ponořenou do klidné škály modrých a žlutých tónů, vyzývající diváka do světa, který se zdá být jak rozlehlý, tak intimní. Tahy štětcem jsou expresivní a plynulé, vytvářející pocit pohybu, který napodobuje jemné vlnění vody. Velké, deformované tvary připomínající stromy dominují popředí; jejich zelené siluety jsou nasáknuty hlubokými modrými tóny a živými zelenými akcenty. Skvrny růžové rozptýlené mezi listy evokují pocit jarního kvetení, přidávají teplo k chladné barevné paletě.

V pozadí se jemné kopce pozvolna zvedají proti horizontu, jejich kontury jsou již rozmazané, jako by evokovaly vzdálené vzpomínky nebo pomíjivé sny. Nebe je světlomodrým plátnem, posetým teplými slunečnicovými žlutěmi, které naznačují přítomnost slunce, aniž by ho přímo odhalovaly. Toto vzájemné působení mezi chladnými a teplými tóny vytváří klidný emocionální efekt, který povzbuzuje k zamyšlení a pokoji. Dílo zachycuje okamžik v přírodě, který se jeví být nadčasovým, vyzývající diváky k tomu, aby se ztratili v jeho kráse, zatímco přemýšlejí o tichých potěšeních existence.