Scéna se otevírá jemným kýváním, venkovská idyla zalitá měkkým světlem pozdního odpoledne; krajina, poseta tahy štětce zelené a zlaté barvy, působí hluboce důvěrně, ale zároveň je jemně stylizovaná. Dvě postavy, snad zaujaté rozhovorem, stojí uprostřed vysokých trav; jejich tvary, zjednodušené a mírně protáhlé, přispívají k celkovému pocitu klidu. Několik zvířat odpočívá klidně v popředí, čímž se do scény přidává dotek pozemské přítomnosti. Umělecká technika je zřejmá v záměrných tazích štětce, které propůjčují celé kompozici texturovanou kvalitu. Je to prostor, kde divák téměř slyší šelest listí a tiché bzučení krajiny.