V této fascinující reprezentaci klidného rybníka se člověk okamžitě cítí přenesen do klidné oázy, kde se lekníny ladně vznášejí mezi vlnícími se odrazy. Povrch vody je kaleidoskopem barev – jemné zelené tančí s bledě modrými, zatímco jemné nádechy růžové a bílé z květin se objevují mezi jemnými tahy štětcem. Monetova technika je zde kouzelná; používá široké, plynulé tahy, které udávají tekutost vody, okouzlují diváka a zvou ho, aby se ztratil v její snové kvalitě.

Emocionálně v těchto vodách panuje pocit klidu a zamyšlení. Světlo se zdá jemně filtrovat skrz listoví, omývající scénu teplým objetím, skoro jako by příroda šeptala tajemství těm, kteří se zastaví, aby ocenili její krásu. Historicky tato část představuje Monetovu dlouhotrvající fascinaci jeho zahradou a interakcí mezi světlem a barvou; zachycuje zaměření impresionistického hnutí na zachycení pomíjivých okamžiků v čase. Tento obraz má umělecký význam nejen díky svému živému paletě a inovativní technice, ale i jako svědectví Monetovy neúnavné snahy představit prchavou esenci přírody.