Umění zachycuje klidný moment na okraji továrny na dlaždice, scéna rámovaná rozlehlými poli. Budova, skromná, ale robustní, je svědectvím o pracovitosti, se svými symetrickými okny a charakteristickými komíny sahajícími k nebi jako prsty ukazující na výšiny. Okolní krajina, nakreslená jemnými liniemi a subtilními texturami, vyvolává pocit harmonie mezi venkovním prostředím a lidskou činností—cítí se jemný rytmus, když okolo projíždí kočár tažený koňmi. Samotný strom, pohybující se mírně ve vánku, dává klidný kontrast k pevné továrně, zosobňuje odolnost přírody vedle průmyslového života.

Paleta barev, i když převážně monochromatická, si hraje se vzájemnou interakcí světla a stínu, čímž nabídne jemnou hloubku kompozice. Technika stínování, která je znakem raných děl Van Gogha, dává dílu hmatatelnou kvalitu a pocit pohybu, který dává scéně život. Při pohledu na toto dílo vzbuzuje pocit nostalgie a zamyšlení—instantka života, která proplétá práci a hojnost země. Toto dílo má význam nejen jako vyjádření Van Goghova zkoumání každodenního života, ale také jako reflexe o společenské transformaci na konci 19. století, kdy invaze průmyslu začala přetvářet evropské krajiny.