Dílo zachycuje éterickou krásu arktické krajiny, pravděpodobně během věčného světla letních měsíců. Teplé, zlaté slunce, sotva klesající pod horizont, koupe scénu v měkkém, rozptýleném světle. Technika umělce se zdá být směsí impresionismu a pointilismu, s krátkými, texturovanými tahy štětce, které vytvářejí pocit pohybu a živosti na obloze a ve vodě.

Kompozice je vyvážená, s horami tvořícími vodorovnou linii napříč středem, která je ozvěnou klidných vod pod nimi. Barevná paleta je symfonií chladných modrých a zelených tónů, kontrastujících s teplými žlutými a růžovými tóny oblohy, vytvářející pocit klidu a úžasu. Emocionální dopad je klid a úžas, zvoucí diváka k zamyšlení nad rozlehlostí a krásou přírody. Toto umělecké dílo, se svou jemnou interakcí světla a barev, je svědectvím schopnosti umělce zachytit pomíjivé kouzlo Arktidy.