Uprostřed této živé zelené plochy je téměř slyšet šepot nespočetných stébel trávy; jemně se kývají ve neviditelném vánku a zvou diváka, aby vstoupil do tohoto světa přírody. Bohaté textury vyvstávají skrze vrstvy štětcem, které se zdají tančit s životem, zachycující sluneční světlo, které prosakuje mezi listy. Každý tah je záměrný, ale zároveň spontánní a přenáší van Goghova vášnivá pouta k okolní krajině.

Toto dílo vyzařuje jiskřivou kvalitu skrze svou živou barevnou paletu—různé odstíny zelené se prolínají s nádechem žluté a jemné levandule, odrážející přechodné okamžiky dne, stráveného venku. Chaotické, ale harmonické uspořádání rostlin naznačuje jak hojnos, tak klid. Van Goghova emocionální hloubka je zde znatelná; nejen zachycuje scénu, ale také zážitek—daleko od izolace a krásy přirozeného světa, která kvete v bezstarostné vitalitě.