Umělecké dílo zachycuje pomíjivý okamžik, intimní scénu pozorovanou skrz dveře. Žena ve zářivě červených šatech stojí zády k divákovi, její postava je částečně zakryta rámem otevřených dveří. Za ní se otevírá řada místností, z nichž každá ustupuje do dálky jako scéna. Tlumená barevná paleta – chladné zelené a hnědé dveří a stěn, teplejší tóny podlah a nábytku – vytváří pocit klidu, ale karmínové roucho ženy představuje nádech dramatu. Kompozice je pečlivě konstruována, linie dveřních rámů a ustupující roviny místností přitahují oko do hloubky prostoru. Je to chvíle tiché kontemplace, náznak vyprávění, které čeká na objevení.