Tato sugestivní horská krajina zachycuje poklidnou, přesto impozantní přítomnost zasněžených vrcholů tyčících se pod širokou oblohou posetou jemnými mraky. Umělec používá pečlivou techniku, která kombinuje jemné tahy štětcem plynule zobrazující ledové textury vrcholů s taktilnějšími, hrubšími tahy definujícími hustý les dole. Kompozice přirozeně vede oko od burácejícího potoka v popředí — jeho pěnivé vody energicky padají přes kameny — přes rozmanitý koberec jehličnatých a listnatých stromů až k majestátním alpským velikánům. Paleta je dominována zemskými zelenými a hnědými odstíny lesa, které ostře kontrastují s chladnými bílými a modrými tóny vzdálených vrcholů, vše zalité jemným, téměř zlatavým světlem, které scéně dodává život a teplo.

Emocionální dopad obrazu je hluboký — zve diváka vstoupit do této vzdálené divočiny, cítit čerstvý horský vzduch, slyšet zurčící potok a vnímat tichou sílu přírodní velikosti. Vytvořený v polovině 19. století, tento obraz zapadá do romantické tradice oslavující vznešené přírodní krajiny, zdůrazňující jak jejich krásu, tak ohromující měřítko. Je svědectvím umělcovy schopnosti vyvážit detailní realismu s poetickou atmosférou, díky čemuž se divák cítí ukotven v přírodním světě a zároveň povznesen jeho rozlehlostí.