V této okouzlující scéně sedí žena kontemplativně na shluku velkých hladkých kamenů, její bílé šaty výrazně kontrastují s tmavšími tóny skal. Klid vody se jemně pohybuje za ní a vytváří klidné pozadí, které kontrastuje s její nehybnou postavou. Jemné, téměř éterické světlo zaplňuje celou kompozici, dává jí reflexivní kvalitu, která zve diváky, aby se zastavili a zamysleli nad jejími myšlenkami.

Obraz vyzařuje pocit klidu, posílený chladnou barevnou paletou — jemné modré, tlumené zelené a krémové bílé se harmonicky mísí. Munchova volba barev vyvolává pocity míru, ale také naznačuje introspektivní stav subjektu; její pohled směřuje mírně dolů, ztracený v tom, co se zdá být vnitřním dialogem. Jemné tahy štětce zachycují nejen fyzickou podstatu scény, ale také emocionální hloubku, přenášející diváky do tohoto klidného okamžiku na pobřeží — připomínající jednoduchou krásu v tichých chvílích života. Munchova schopnost předávat hluboký pocit klidu a kontemplace je svědectvím jeho umělecké zručnosti, což činí tento obraz nadčasovým.