Dílo nás vrhá do scény dramatické intenzity, kde se pozemské a nebeské říše střetávají s znepokojující nejednoznačností. Temná, vířivá atmosféra zahaluje kompozici a připravuje půdu pro vizuální narativ nasáklý tajemstvím. Nahoře se tyčí ostrý bílý býk, jehož forma ostře kontrastuje s okolní tmou; jako by se symbol čistoty snažil uniknout chaosu dole. Býka doprovázejí další stvoření, z nichž některá vrhají děsivé stíny, což zvyšuje snovou kvalitu scény.

Dole se shromažďuje masa postav, jejichž tváře a činy jsou ztvárněny s horečnou energií, naznačující bouřlivý boj. Jejich formy jsou volně definovány, ale syrová emoce jejich útrap je hmatatelná. Paleta je tlumená, dominují tmavé, zemitá tóny, které jsou pouze prokládány strašidelnou bledostí býka a roztroušenými záblesky světla. Tento kontrast dále umocňuje pocit neklidu a zvyšuje psychologický dopad díla.