Tato živá scéna plná energie a různorodých postav zachycuje podstatu tradičního festivalu, kde se dav účastní veselí a radovánek. Kompozice je hustá a nabízí celou řadu postav: tanečnice v bílých šatech se elegantně točí, maskované postavy a rozmanité radostné výrazy, které vyjadřují pocit společné oslavy. V centru se tyčí velký prapor s karikaturní tváří, který přitahuje pohled nahoru a dodává obrazu surrealistický nádech. Přírodní pozadí s vysokými stromy a dramatickou oblohou plnou mraků umocňuje divadelní efekt scény. Barevná paleta je bohatá, ale poněkud utlumená, s dominantními zemními tóny, kouřově šedými odstíny, se světlými a modrými akcenty; kontrasty světla a stínu zdůrazňují hloubku a pohyb. Tahy štětcem jsou volné, ale promyšlené, naznačující pohyb a chaos, aniž by sklouzly do nepořádku, což diváka vtahuje do karnaválové atmosféry.

Emoční náboj kolísá mezi radostí z oslav a tíživým mystickým nádechem, který odrážejí masky a alegorická postava na praporu. Historicky obraz zobrazuje rituál během karnevalu – symbolický pohřeb sardinky, který představuje odehnání zimy a příchod jara. Dílo je zároveň dokumentem španělského folklóru a hlubokou reflexí kolektivní katarze, spojující humor, tradici a jemnou kritiku společenských rituálů s mistrovstvím výtvarného umění.