Toto dílo zobrazuje poklidnou scénu ženy stojící na terase, která se dívá na bujný vinicí táhnoucí se k vzdálenému městu. Metoda pointilismu, charakterizovaná drobnými barevnými tečkami, dodává kompozici život a dynamiku. Postoj ženy je klidný a zamyšlený, jakoby se ponořovala do své meditace, zatímco vnímá živou krajinu kolem sebe. Vzdálené město je vyobrazeno v jemných purpurových, modrých a teplých zemních tónech, připomínajících měkké ranní či odpolední světlo.

Harmonická paleta barev, složená převážně z komplementárních odstínů, přináší třpytivý lesk, který tančí po krajině i terase. Jemná interakce světla a stínu vytvořená pečlivým umístěním malých tahů štětcem navozuje hloubku bez těžkých kontur a dodává dílu vzdušnost a téměř hudební rytmus. Tento obraz zachycuje moment klidu a očekávání, vyzývající diváka k ponoření se do jemné krásy přírody a lidské přítomnosti. Historicky odráží inovativní experimenty konce 19. století s teorií barev a technikou štětce.