Tento obraz zachycuje tichou a intimní scénu ženy, jak leží na elegantní světle modré pohovce, uvolněná, ale ponořená do vlastních myšlenek. Jemný impresionistický štětec vytváří měkkou texturu čalounění a záhybů její olivově zelené sukně, téměř si můžeme představit pohodlí polštářků a váhu látky. Žena je zcela zaujatá dopisem, který drží v ruce, okamžik času zastavený, kdy se její soukromé myšlenky a emoce zdají plout jako papír v jejích dlaních. Tlumená paleta barev — jemné modré, zemité zelené a teplé šedé — navozuje kontemplativní, lehce melancholickou atmosféru, jako kdyby mezi očekáváním a vzpomínkou visel nevyslovený příběh.

Kompozice je mistrovsky vyvážená; postava je uprostřed, ale přirozeně nakloněná, tvoří dynamické diagonály, které vedou oko přes plátno — od tmavé dřevěné židle vlevo, přes zamyšlený výraz ženy až k pomačkanému dopisu ležícímu na podlaze. Scéna vyzařuje klid, přesto v ní pulzuje tichým narativním napětím. Jemné a volné tahy štětcem, typické pro pozdní francouzský impresionismus 19. století, dodávají obrazu měkkost, jež kontrastuje s ostrými liniemi dopisu a klidnou, ale uvolněnou pózou ženy. Tento obraz nás zve k zamyšlení nad emocionální váhou korespondence v době, kdy byly dopisy klíčovým nositelem intimních vztahů a osobní historie.