Rytina nás vrhá do scény drsné reality, ponurého obrazu, který je podán rukou mistra. Postavy jsou zkroucené v šílenství zoufalého činu. Skupina mužů se snaží pomoci svým padlým kamarádům, jejich tváře jsou poznamenány směsí úzkosti a odhodlání. Způsob, jakým umělec používá linie, je obzvláště působivý; je to tanec stínů a světla, pevných forem a éterických prostor, vytvářející pocit bezprostřednosti, syrové naléhavosti, která vtahuje diváka do samotného srdce okamžiku. Téměř cítím drsnou strukturu země pod jejich těly, chlad vzduchu. Holý, kosterní strom v pozadí zvyšuje zkázu, jeho větve jako kosterní prsty poukazují do nejisté budoucnosti.