Obraz zachycuje nahou ženu odpočívající na břehu vody, její tělo je měkké a jemně modelované, září v teplém světle odpoledne. Za ní se tyčí tmavé rákosí, zatímco v dáli se klidně odráží jezero. Zlaté vlasy a světlá kůže tvoří na písku jemný kontrast a evokují klid a ticho. Kompozice přitahuje pohled po oblých liniích postavy a dodává scéně tichou meditativní atmosféru, navíc na vodě plují vzdálené lodě, které do obrazu vnášejí mírný pohyb.

Technika spojuje hladké modelování s plochými barevnými oblastmi, čímž vytváří snovou, lehce surrealistickou atmosféru. Barevná paleta je decentní, ale bohatá na teplé odstíny broskve, zelené a tlumeně modré, které evokují odpolední rozptýlené světlo. Dílo z roku 1921 je výrazem uměleckého zkoumání lidské postavy v přírodním prostředí na počátku 20. století, přináší pocit klidného soukromí a introspekce.