Tato živá krajina pulzuje energií pointilismu, kde nesčetné drobné tečky barev spojují harmonickou scénu. Vysoké útesy, malované v růžových a jemně fialových tónech, dominují pozadí, jejich drsná textura je zjemněna jemnými tečkami pigmentu. Kličkující řeka se třpytí v zelených a modrých odstínech, odrážející teplý lesk oblohy nad ní. Podél břehu jsou malé postavy — jen náznaky červené a oranžové — naznačující lidskou přítomnost, která klidně užívá přírodní okolí.

Kompozice vyvažuje majestátnost přírody s intimními lidskými doteky; technika vybízí diváka přiblížit se a obdivovat spletitý mozaikový obraz barev, které se na dálku opticky spojují. Teplá barevná paleta, ovládaná zemskými oranžovými a chladnými modrými stíny, evokuje klidné světlo pozdního odpoledne či brzkého večera. Dílo vzniklé na počátku 20. století představuje věrnost neoimpresionistů vědecké teorii barvy a pečlivé práci štětcem, zvoucí diváka k pokojnému, ale živému prožití rytmů přírody.