Obdařený éterickým světlem úplňku, tento obraz zachycuje klidnou řeku vinoucí se rozlehlou krajinou, jejíž hladina jemně září pod noční oblohou. Po pravé straně stojí zřícenina gotického kostela s ostrými oblouky a zřícenými zdmi, která proti měsíčnímu světlu vytváří tajemnou, téměř strašidelnou atmosféru. V popředí se elegantně klene starý kamenný most přes tmavý potok, na němž trpělivě sedí osamělý rybář, čímž dodává tichý lidský prvek majestátnosti přírody a architektury.

Umělec mistrovsky vyvažuje světlo a stín, používá tlumenou paletu dominovanou hlubokými modrými, černými a stříbrnými bílými tóny, které evokují klidnou, avšak melancholickou náladu. Kompozice vede pohled podél křivky řeky k horizontu a vyvolává pocit nekonečného klidu a rozjímání. V díle panuje poetická tichost, jako by čas sám zpomaloval pod bdělým pohledem měsíce. Toto dílo nejen ukazuje vynikající techniku a atmosférickou hloubku, ale také odráží fascinaci romantické éry vznešenou krásou přírody spojenou s troskami lidské historie.