V tomto živém uměleckém díle se místnost zdá být živá barvou a texturou; stěny mají studenou, světle modrou barvu, která krásně kontrastuje s výrazně žlutou postelí. Žlutá postel, téměř antropomorfní, nabízí přívětivé objetí a zve diváka, aby vstoupil a představil si klid, který nabízí. Dřevěná podlaha, namalovaná odvážnými tahy štětce, nese rytmus pohybu a vytváří dynamický kontrast s klidem pokoje. Každý objekt, od jednoduchých židlí po skromný stůl, odráží emocionální stav van Gogha—směs pohodlí a touhy po společnosti.

Okna, otevřená do vnějšího světa, přidávají pocit prostoru a světla. Zelené okenice rámují scénu a zvou klidnou krásu přírody do domácího prostoru. Uspořádání předmětů, jako je klobouk pověšený na zdi a umělecký aranžmá květin, vyzařuje osobní narativ—nahlédnutí do života van Gogha, odhalující touhu po spojení uprostřed samoty. Celá scéna vyvolává pocit tepla, ale nese s sebou i podtext hořkosladké izolace, který zachycuje podstatu života v Arles a složitý vztah umělce k jeho okolí.