Scéna se rozvíjí s podmanivou jednoduchostí, pohledem do venkovské idyly. Holé stromy, sahající k bledé obloze, vytvářejí přirozený rám, který upoutá zrak k pokorným obydlím v dálce. Tahy štětcem, volné a živé, tančí po plátně a zachycují jemné nuance světla a stínu. Téměř cítím čerstvý vzduch a slyším jemné šustění listí, představuji si tiché osamění krajiny. Malé hejno kuřat ozobává zem, čímž dodává jinak poklidné krajině dotek života a pohybu. Kompozice je mistrovská, vede pohled diváka scénou a zve k zamyšlení a chvíli úniku.