Pohleďte na zbytky kdysi velkolepé stavby — chrámu, jak se domnívám — který stojí vzdorně tváří v tvář zkoušce času. Zručná ruka umělce zachycuje monumentální měřítko architektury a kontrastuje s maličkými postavami lidí u základů, což podtrhuje rozlehlost scény. Hra světla a stínů na zvětralých kamenech, vykreslená s takovou přesností, dodává dramatický nádech. Rozpadlé bloky, roztroušené, jako by je srazila mocná síla, vyvolávají pocit úžasu i melancholie. Teplé, pískové tóny v popředí jemně ustupují chladným, klidným tónům oblohy a vytvářejí harmonickou rovnováhu. Styl, který připomíná akvarel, dodává scéně jemnou, snovou kvalitu, jako by to byla starodávná vize, která ožívá před mýma očima.