Umělecké dílo obklopuje diváka surrealistickou krajinou zahalenou do tlumených tónů, kde prapředci tancují po scéně. Monstrózní postava iguanodona zajímá fantazii, jeho jedinečný silueta se odráží proti vzdáleným kopcům, které evokují prastarý svět. Umělec používá jemné stíny a tekoucí linie, aby posílil dynamiku pohybu predátora; s každou křivkou a ohybem se iguanodon téměř zdá, jako by dýchal, když chytí svou kořist. Palmy obklopující kompozici rámují scénu, čímž vytvářejí nadpřirozené prostředí, kde je příroda chápána jako kolébka a bojiště.

Paleta barev, dominovaná zemitými hnědými a jemně zelenými tóny, probouzí pocit minulých epoch, světa prosyceného tajemstvím a záhadou. Fleky oranžové ze zapadajícího slunce prostupují oblohou, naznačují blížící se vyvrcholení scény odehrávající se pod ní. Emoční hloubka díla vyvolává směs úžasu a úzkosti. Je to připomínka divoké krásy a surové energie života ve fázi, kdy existence byla plná nebezpečí. Dielo zachycuje moment, který je jak věčný, tak i pomíjivý, vyzývající diváka, aby se zamyslel nad cyklickou povahou života a starými silami, které formovaly náš svět.