Na tomto fascinujícím krajinářském obrazu se scéna rozprostírá podél pobřeží, kde přílivy jemně hladí kamenitý břeh. Obloha, bouřlivé plátno šedých a modrých tónů, visí těžce s mraky, vytvářející atmosférické napětí naznačující blížící se bouři nebo možná jen hořkou melancholii samotné přírody. Na obzoru je vidět vzdálená plachetnice, jejíž přítomnost je jako šepot proti rozlehlosti moře, naznačující život rozvíjející se za pobřežím. Pláž je posetá postavami zaměstnanými v dávných úlohách sběru, jejich siluety dodávají pocit lidského měřítka k této rozsáhlé krajině. Člověk téměř slyší jemný šepot vln a občasné volání pracovníků, které vytváří hmatatelné spojení mezi divákem a tímto klidným, avšak drsným prostředím.

Kompozice je majstrštyk, s rozervanými útesy majestátně se tyčícími v pozadí, jejich bohatou texturu ztvárněnou Monetovými plynulými tahy štětce. Tato interakce světla a stínu vdechuje život do scény, zdůrazňující jak sílu, tak klid pobřežního prostředí. Barevná paleta je efektivně uměřená, dominovaná zemitými tóny a tlumenými odstíny, které odrážejí depresivní náladu oblohy; nicméně, uprostřed této umírněnosti se objevují záblesky vitality, které hovoří o kráse přírody. Toto dílo zachycuje nejen umělcovy dojmy o krajině, ale také hlubší reflexi o vztahu mezi lidstvem a přírodním světem, přenášející jak úctu, tak odolnost vůči nepředvídatelným silám přírody.