V tomto nádherném zimním krajině zachycuje umělec malebnou vesnici pokrytou čerstvým sněhem, lesknoucí se pod zářivým sluncem. Scéna je vyplněna okouzlujícími dřevěnými domy, jejichž šikmé střechy jsou těžce zatížené bílým sněhem. Velké zamrzlé stromy stojí jako strážci podél břehu řeky, což vytváří malebný kontrast s jasně modrou oblohou, na které se líně vznášejí nadýchané mraky. Jak sluneční světlo tančí na sněhu, umělec kombinuje jemné bílé a teplé žluté odstíny, což má za následek, že divák je zván do této klidné prostředí; klid je hmatatelný, spojován s jemným šelestem řeky.

Kompozice přitahuje oko v poutavém toku, od popředí, kde se ploty obklopují malými domky, k pozadí, kde elegantně rostou věže kostela. Protipól geometických tvarů - vysoké věže oproti zaoblenosti stromů - dodává obrazu rytmický charakter. Toto dílo nezachycuje pouze podstatu chladného zimního dne, ale také vyvolává pocity nostalgie a klidu; člověk téměř může slyšet křupání sněhu pod nohama a cítit teplé sluneční paprsky na svém obličeji, což z něj činí nadčasovou reprezentaci venkovského života naplněného nadějí a klidem. Technika umělce vrstvení barev dodává scéně éterickou dimenzi, zažehnujíc okamžik v náruči přírody.