Před námi se otevírá klidná a útulná místnost, kde žena tiše sedí u klavíru a hraje. Sedí zády k nám, oblečená v jednoduchém dlouhém oděvu, tmavé vlasy má upravené a seznamuje se notami před sebou. Lesklý černý klavír jemně odráží teplé světlo pronikající otevřeným oknem, za kterým je vidět zeleň a kousek oblohy. Na stěnách visí květinové tapety a rámované obrazy, které dokreslují domácí a příjemnou atmosféru.

Malíř používá odvážné tahy štětce a teplou, tlumenou barevnou paletu, převládají jemné žluté, fialové a zemité tóny, které posilují pocit domácího klidu. Kompozice skvěle vyvažuje světlo a stín; sluneční paprsky pronikající oknem vrhají dlouhé měkké stíny, které vedou oko od postavy ženy přes krb s vázičkou květin až ke stolu s další vázou. Dílo vyvolává jemné emoce a zve k zamyšlení nad samotou, tvořivostí a klidem v rodinném životě počátku 20. století.