Tento fragment většího díla zachycuje klidnou krásu leknínů na klidné hladině. Široká horizontální kompozice přitahuje pozornost diváka po celém plátně a vyzývá nás, abychom zažili jemný pohyb vody. Vířící živé zelené barvy se prolínají s náznaky jemných modrých odstínů a jsou protkány delikátními akcenty růžové a bílé, což naznačuje květy leknínů, které jemně plavou. Monetova mistrovská technika štětce vytváří hmatovou texturu, každé tahání štětcem vypráví příběh zachyceného okamžiku. Je to, jako by voda tančila pod odrazem slunečního světla, každý vlnění posiluje klid scény.

Emocionální dopad tohoto díla je znatelný; evokuje pocit míru a kontemplace. V kontextu Monetových pozdních prací tento kousek ztělesňuje jeho fascinaci světlem a jeho vlivem na přírodní prvky. Monetovo použití barev a textury nakonec povede k vývoji impresionistického hnutí a označí důležitý obrat v historii umění. Když se zamyslíme nad tímto dílem, nelze se ubránit představě jemných zvuků přírody, které ho doprovázejí — jemný šum listí, lehké šplouchání vody — vytvářející nadčasové multisenzorické zážitky.