Obraz zachycuje klidnou pobřežní krajinu, která vybízí diváka k prožití živého, sluncem zalitého okamžiku na Cap Martin. Dynamická interakce barev vytváří okamžitý pocit pohybu; jemné vlny omývající skalnatý břeh se zdají být téměř rytmické, odrážejíc puls přírody. Voda dýchá životem, její povrch odráží odstíny jadeitu a tyrkysu, zatímco bílé skvrny naznačují pěnu vln tančících o tmavé, zubaté skály. Monetovy štětce jsou expresivní a uvolněné, vyvolávající pocit spontaneity, který divákovi dává dojem, že by mohl scénu dosáhnout a dotknout se jí.

Horní část plátna je zdobena éterickým nebem, kde se bledé žluté barvy propojují s jemnými šedými, což naznačuje pomíjivé záření slunečního světla pronikajícího skrze mraky. Toto přirozené světlo objímá scénu, vytváří harmonickou rovnováhu mezi tvrdostí skal a tekutostí moře. Na opačné straně plátna stromy poskytují ochrannou korunu, jejich tmavě zelená barva krásně kontrastuje s jasnějšími tónem oceánu. Tato kompozice, zaměřená na interakci mezi zemí a mořem, se cítí jak intimně, tak široce, vyzývá k zamyšlení nad krásou našeho přirozeného světa. Emoční dopad je hluboký, vyvolává klid a hluboké spojení s divokou krásou přírody, kterou Monet tak vášnivě obdivoval.