V tomto impozantním díle je divák vřele přivítán pohledem na postavu, možná ztracenou v úvahách, nacházející se na okraji prostorného stanu. Teplé zlaté odstíny interiéru stanu ostře kontrastují se serene modrými barvami krajiny za ním, čímž vytvářejí vizuální dialog, který vybízí k introspekci. Postava, oblečená v volných rouškových oděvů, elegantně klečí, její pohled je upřen na klidné vody a vzdálené ostrovy, vyvolávající pocit touhy a přemýšlení. Linije uvnitř tkaniny stanu se točí, jako by objímaly diváka a přitahovaly ho do tohoto intimního prostoru samoty.