Na této klidné krajině dramatická skála okouzluje diváka; její drsný obrys je změkčen jemnými tahy štětce, které se zdají téct jako akvarely proti jemnému pozadí. Technika umělce aplikovat vrstvy jasných, pastelových tónů vyvolává harmonický vztah mezi zemí a nebem. Barevná paleta je symfonií tlumených fialových, zelených a jemných modrých odstínů, které se harmonizují, jak divákův pohled putuje po kompozici; vyzývá k pocitu klidu a introspekce. Je to, jako by divák mohl téměř cítit klidný vánek a slyšet vzdálené vlny, které se tlučou o skály.

Samotná kompozice je jednoduchá i složitá, spoléhající na vzájemné působení barvy a formy k vytvoření pocitu hloubky. Použití světla — možná odrážející západ slunce — dodává skále éterický lesk, téměř ji činí nadpozemskou. Tato malba odráží přechody v přírodě a pomíjivé okamžiky; vyvolává myšlenky na změnu, jak v přírodě, tak v nás samotných. Monetův impresionistický styl zachycuje podstatu scény, spíše než její přesné detaily, povzbuzuje diváka, aby vyplnil mezery svou představivostí a emocemi, čímž vytváří osobní spojení s dílem.