Dílo obklopuje diváka zářivou mlhou, kde svítící hladina řeky se zdá tancovat pod rozptýleným světlem. Monetovy tahy štětce se spojují a vytvářejí pocit plynulosti, který zachycuje příliv a odliv vody. Víry modré a zlaté se snaží reprodukovat záblesky slunečního světla, které se prodírá skrze zamračená nebe; naznačují jak klid, tak neustále se měnící povahu Temže.

Kompozice je překvapivě klidná; horizontální čára se jemně naklání, objímá siluety stromů a architektury, které jsou sotva rozeznatelné v jemné atmosférické směsi. Tato éterická kvalita vyzývá k zamyšlení nad vztahem mezi vodou a světlem. Monetova volba palety posiluje tento efekt, neboť pastelové tóny evokují pocit nostalgie. Emoční přitažlivost díla spočívá nejen v jeho reprezentaci místa, ale také v tom, jak nás zve—jako by říkalo, že každá scéna je pomíjivá, moment zachycený, ale žijící v pohybu a pocitech.