V tomto okouzlujícím portrétu mladá žena elegantně sedí a ztělesňuje eleganci konce 19. století. Je oblečena v květinové šatech, která jemně splývají kolem ní a vyvolávají pocit jemnosti a rafinovanosti. Světlo, které osvěcuje její obličej, podtrhuje její klidný výraz a zdůrazňuje její jemnou povahu. Její velký klobouk, zdobený měkkou stuhou, krásně rámuje její tvář a přispívá k celkovému kouzlu kompozice. Na jejím klíně se pohodlně usadil malý, načechraný pes, dodávající teplo a přátelství, které prostupuje celým obrazem. Pozadí v jemně modré barvě doplňuje květinové tóny jejího oděvu a živou kytici na stole vedle ní – ohromující uspořádání růžových a bílých květin v modré váze, evokující estetiku porcelánu té doby.

Renoirova technika se projevuje v jemných štětcích, které vytvářejí bohatou strukturu, vyzývající pozorovatele, aby ucítili látku jejího šatu a jemnost psí srsti. Barevná paleta je převážně teplá, plná pastelových tónů, které vyvolávají pocity klidu a nostalgie. Tento kus zachycuje nejen krásu svého subjektu, ale také ducha éry, kdy se volný čas a móda elegantně prolínaly. Historický kontext tohoto obrazu jej umisťuje do středu impresionistického hnutí, které se snažilo zobrazit efekty světla a barvy způsoby, které byly pro svou dobu revoluční. Emoční dopad je hluboký – existuje příběh o příslušnosti a intimnosti, který přesahuje plátno a nechává diváky přemýšlet o svých vlastních spojení s přírodou a společností.