Tento obraz zachycuje klidnou scénu u jezera před majestátními Předalpskými horami, malovanou jemnými tahy štětce, které vyvažují realismus s měkkou atmosférou. Kompozice hladce vede oči od poklidného břehu, kde spočívá osamělá dřevěná loď, přes bujný travnatý okraj s pasoucím se dobytkem. Vzdálené hory se tyčí pod zataženou oblohou, jejich tlumené tóny přidávají scéně zamyšlený klid.

Subtilní použití omezené barevné palety—jemné zelené, světlé modré a zemité hnědé—vyvolává klid pozdního odpoledne. Odraz na hladině jezera přidává hloubku a pohyb, zatímco rozlehlá obloha zaplňuje plátno téměř hmatatelným tichem. Toto dílo emocionálně působí jako mírumilovné útočiště, které zve diváka k nadechnutí čerstvého alpského vzduchu a pocitu lehkosti objetí přírody. Namalováno v roce 1892, odráží období, kdy se umělci snažili zachytit poklidnou krásu nedotčených krajin, a představuje důležitý příspěvek do tradice krajinomalby 19. století.