Tento jemný obraz zachycuje poklidný okamžik: nahá ženská postava odpočívající na bujné zelené krajině. Ležící postava ženy, zobrazená zezadu, odhaluje jemné kontury její světlé pokožky, která září na přírodním pozadí. Technika umělce je jemná, ale mistrovská — hladké přechody světla a stínu zdůrazňují zakulacenost formy, kontrastující s texturou trávy a tmavším lesem v pozadí. Barevná paleta je převážně tvořena zemitými zelenými a hnědými tóny, doplněnými teplem rezavých vlasů a slonovinové pokožky, což evokuje klidnou a intimní atmosféru.

Horizontální kompozice zdůrazňuje uvolněnou atmosféru a umožňuje oku snadno sledovat scénu od jemnosti postavy k tichým složitostem okolní přírody. V obraze je cítit tichý klid, nadčasový dialog mezi lidskou zranitelností a rozlehlým klidem přírody. Historicky toto dílo odkazuje na tradici francouzského akademického malířství 19. století, spojující realismus s evokativní atmosférou a vyzdvihující krásu lidského těla v objetí přírody. Emoční dopad je klidný snový stav — moment zachycený mezi samotou a jednotou se zemí, který vyzývá k tichému zamyšlení a obdivu.