Ve středu obrazu tančí žena v lehkém, plynulém oděvu, její ladný pohyb a živá pozice upoutávají pozornost. Okolo ní sedí několik mužů v bohatě zdobeném tradičním středomořském oděvu, kteří sledují tanec s uvolněnou, ale zaujatou pozorností. Scéna se odehrává v rustikálním, poněkud tmavém interiéru, kde měkké světlo proniká oblouky a osvětluje zašlé stěny ozdobené zbraněmi a vrhané stíny.

Umělecká technika je patrná v jemném vyvážení živých barev a zemitých tónů, přičemž detaily látek a výrazy tváří diváků jsou precizně provedené. Kompozice mistrně směřuje pozornost k tanečnici, jejíž jas kontrastuje s tmavým pozadím a vytváří smyslnou a tajemnou atmosféru. Dílo evokuje hudební rytmus i narativní kouzlo tance, zachycuje nejen kulturní obřad, ale i intimní emocionální výměnu mezi tanečnicí a publikem. V historickém kontextu 19. století a orientalistického umění odráží zájem té doby o exotiku a divadelnosť, a zároveň zdůrazňuje technickou zručnost a dramatickou sílu příběhu.