Obraz se před námi rozvíjí jako vzpomínka zalitá sluncem, pastýřská scéna překypující životem. Kroutící se potok si razí cestu přes popředí, jeho vody odrážejí rozlehlou rozlohu oblohy nad ním. Oko je přitahováno přes zelenou louku, kde se několik postav stará o malé stádo krav; jejich přítomnost, jemná připomínka lidského spojení s touto zemí. Dále se v krajině krčí skupina domů, což naznačuje komunitu žijící v harmonii s přírodou.

Je zde mistrovské použití světla a stínu, umělec obratně zachycuje hru slunečního světla na polích a stromech. Barevná paleta je teplá a zve diváka, aby cítil jemné teplo slunce na své kůži. Kompozice vede oko, vede nás od potoka, přes pole, až k vzdálenému obzoru. Vyvolává pocit klidu, pocit, že jsme přeneseni do jednodušší doby, kde je rytmus života diktován ročními obdobími a zemí. Je to obraz, který šeptá o míru, útočiště před shonem moderního života.