Dílo zachycuje éterickou krásu katedrály v Rouenu, jejíž složitá architektura je zalita teplým poledním světlem. Měkké pastely a tahy štětcem vytvářejí téměř snovou kvalitu, která téměř rozmazává nádherné detaily fasády, přesto umožňuje pohled na její gotické věže a oblouky. Jasné tahy modrých a zlatých barev evokují emocionální reakci, která je jak klidná, tak inspirující, vyzývající diváka, aby se ztratil ve scéně.

Monetův způsob použití barev je zvlášť působivý; katedrála vypadá, jako by zářila, když ji osvěcuje sluneční světlo, skoro jako by byla naživu. Tahy štětce jsou volné a plynulé, což obrazu dodává pohyb a život a odráží přechodnou povahu světla. Toto dílo bylo namalováno v době, kdy impresionismus redefinoval svět umění, a symbolizuje Monetovu hlubokou souvislost s místem a jeho inovativní přístup k zachycování atmosférických efektů. Každý pohled odhaluje nové nuance, mísí realitu s dojmem — moment suspendovaný v čase.