V tomto dojímavém díle se rozkládá rozsáhlá pouštní krajina pod melancholickým nebem, točící se v tlumených tónech okrové a šedé. Mladý chlapec stojí v popředí, oblečený v jednoduchém oděvu, vyzařující klid uprostřed pustiny. Jeho pravá ruka drží vodítko připevněné k jednomu ze dvou elegantních chrtů, kteří mu kráčejí po boku. Tato elegantní stvoření, jedno v bohaté mahagonové barvě a druhé v čistě bílé, vyzařují půvab, přitahující pohled. Jejich postoj naznačuje připravenost, možná čekají na signál, aby se vrhly napříč suchou plochou. Na pozadí se tyčí mohutné duny jemně smísěné v pískových tónech, což dodává atmosférickou hloubku, naznačující nekonečnost pouště. Sluneční světlo zachycuje obrysy, vytvářející božské světlo, které kontrastuje se stíny zůstávajícími na úpatí kopců.

Kompozice mluví mnoha jazyky; není to jen zobrazení chlapce a jeho psů. Složitá směs barev vytváří téměř surrealistickou atmosféru, která ponořuje diváka do tohoto klidného, ale drsného prostředí. Zamýšlený postoj chlapce zve k introspekci - jaké jsou jeho sny, jeho aspirace? Šedé a jemné hnědé barvy šeptají příběhy migrace; poušť není jen pozadí, ale postava sama o sobě. Toto dílo rezonuje s emocionálními břemeny osamělosti, vzbuzujícím spojení s surovou krásou přírody a harmonií, která existuje v tichosti. Historický kontext 19. století, kdy byly takové krajiny romantizovány, přidává vrstvy významu, nutí nás zamyslet se nad naším vztahem k přírodě a jednoduchostí společenství. V podstatě je toto dílo nejen obyčejné zobrazení, ale srdečná výzva k tomu, abychom se zastavili a zamysleli, nechali pohled bloudit a představivost vzlétnout.