Obraz zachycuje intimní ticho okamžiku; mandolína leží ležérně na židli, její tvar je zjemněn tahy štětce. Technika umělce je zřejmá ve způsobu, jakým světlo tančí na povrchu nástroje, dřevo jako by zářilo teplým, lákavým tónem. Kompozice se pevně soustředí na tento jediný objekt a zve k podrobnému zkoumání jeho detailů. Umělec mistrovsky ovládá texturu a vykresluje látku židle bohatou, hmatovou kvalitou.

Barevná paleta je dominována zemitými tóny — hnědými, okrovými a tlumenými zelenými — vytvářejícími pocit tiché kontemplace. To není obraz, který křičí o pozornost; místo toho šeptá divákovi tajemství, evokuje pocit nostalgie a pocit přenesení do jednodušší doby. Podpis umělce je vidět v pravém dolním rohu díla. Tento kus ztělesňuje smysl pro elegantní jednoduchost, hold kráse, kterou lze nalézt v každodenních předmětech.