Toto dílo okamžitě vrhá diváka do scény, která je jak rustikální, tak nadčasová; vodní mlýn hrdě stojí v tichosti, obklopen dvěma impozantními vodními koly. Architektonické linie jsou odvážné, ale jsou zmírněny energickými tahy štětce Van Gogha, které oživují povrchy. Barevná paleta je dominována zemitými hnědými a tlumenými žlutými tóny, téměř evokujícími pocit tepla a nostalgie. Možná lze téměř cítit jemné vibrace vody, když interaguje s mechanikou—pozvání na vzpomínku na jednodušší časy.

Toto prostředí ztělesňuje osamělost, ale nabízí známé objetí; ta vysoká kola evokují neúnavný krok přírody spojený s lidským řemeslem. Van Gogh mistrovsky zachycuje nejen fyzickou strukturu, ale také podstatu venkovního života, která je zatížená pracovitostí, ale prosycená klidem. Sluneční světlo, které se prostírá scenérií, podtrhuje textury a kontrastuje s temnými stíny a teplými tóny, které dělají z vodního mlýna rezonující krásu. To zachycuje éru, kdy byl vztah mezi člověkem a přírodou v harmonii, vytvářející nostalgické touhy v srdci pozorovatele.