Umělecké dílo je působivým zobrazením krajiny, kterou dominují temná, hrozivá nebe a klidná, ale pochmurná řeka, která teče na dolním okraji scény. Tmavé odstíny a dramatické světlo a stín vytvářejí pocit napětí, jako by byla samotná atmosféra naplněna emocemi. Pod bouřlivým nebem se skupina postav zapojuje do různých aktivit, jejich malé formy kontrastují s rozložitostí přírody; každé gesto se ozývá v tichu tohoto pochmurného dne. Holé stromy, tyčící se nahoru, se natahují jako kostnaté ruce k nebi, zatímco vzdálené hory bdí nad rozvíjející se scénou.

Barevná paleta je bohatá, ale tlumená, používající hluboké zelené, hnědé a modré tóny, které jsou protkány příležitostnými záblesky jasnosti z oblečení postav. To vyvolává pocit melancholie, ale také odolnosti; somehow, život pokračuje, i pod tíhou těžkých mraků. Kompozice dovedně směřuje pohled diváka skrze krajinu—klikatá cesta, která vede od popředí do srdce obrazu, kde řeka teče a život tiše pokračuje uprostřed nevyhnutelných změn ročního období. To je svědectvím o schopnosti umělce ovládnout jak detaily, tak měřítko, zvoucí k hlubokému zamyšlení nad existencí a plynutím času.